Tento text jste opravdu na csfd schválila? Vždyť to je na kriminál...

RedAK ***
Budu k vám upřímný. Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého bych běžně vybouřil veškerou svoji nakumulovanou agresi a nenávist, protože je o malé černé holčičce a já nesnáším malé věci, černé lidi a holčičky. Nediskriminuji však jenom holčičky, nenávidím děti obecně. Dám vám příklad; dneska ráno si jdu takhle do obchodu a jako naschvál po cestě potkám až děsivě početnou skvadru malých užvaněných zmrdů ze školky. A jeden po druhým, necelej metr nad zemí, těma odporně roztomilýma hláskama: „Doblý den, doblý den, doblý den pane, doblý, doblý den…“ a ještě do mě žduchali malýma zkurevnýma deštníčkama! Být v ten moment velícím důstojníkem SS, nechám ty malý svině vybombardovat napalmem i s celou ulicí. Až tak děti nesnáším. Takže pokud bych si tento film pustil ve standardním duševním rozpoložení úplně sám, můj živý komentář by vypadal asi následovně: „Jo ty malá špíno, seš až taková nicka, že ti i vlastní matka po porodu zdrhla a teď tě vychovává jenom fotr, kterýmu za to taky určitě nestojíš, akorát nechce jít sedět, takže ti občas dá sunar a pustí Teletubbies, aby ses necítila jako úplný hovno, ale nic víc nejseš, teplej strejda ti potají dělá anální fisting nehašeným vápnem a beztak máš rakovinu, nějakou zákeřnou černou rakovinu, kterou chytají jenom negři, a na konci filmu chcípneš!!“ Ovšem tentokrát jsem se na film nedíval sám. Když ležíte v posteli s děvčetem a nic jiného dělat nemůžete, protože jste se zfetovali jako hovado a nestojí vám péro, ale přesto si večerní pláč odpustit nechcete, holt si společně promítnete nějaký filmový doják. Ženy jsou jako hvězdná brána do vašeho nitra, s pečlivostí exekutora objeví vaše léta nepoužívané emoce, které jste pohřbili pod galony krabicového vína a nánosy pervitinu. A tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, můj živý komentář vypadal takto: „Ach bože! Copak ta matka nemá v sobě kouska citu?! Vždyť ten nebohý otec je na všechno sám! Paralyzován rodičovskou láskou ji osm let vychovává s absolutní péčí a ona si potom přijde a chce mu ji ukrást? Jak se v někom může nacházet tolik zloby a nezodpovědnosti! Je mi z tohoto světa smutno!“ Takže ano, v objetí toho marně rozpáleného polonahého těla jsem se kdovíproč dojal a opravdu jsem si připadal trapně, když moje sexuálně frustrovaná polovička při závěrečných titulcích vítězoslavně zahlásila: „To je moc dobře, že ta malá kunda zdechla!“